Právě teď mě čeká velký zážitek. Půl roku budu studovat ve Španělsku. Zapojím se do běžného španělského života. Stanu se součástí milé španělské rodinky, poznám novou kulturu a nové lidi. Tento blog jsem si založila, abych s vámi mohla sdílet mé zážitky a dojmy. Je neuvěřitelné, že jsem o této příležitosti vždycky uvažovala a teď se ji chystám prožít. Chtěla bych vám ukázat, že když chcete, tak do svého cíle můžete dorazit. Nevadí, že máte strach. Důležité je, aby vaše touha byla větší a silnější.
9. února 2020
Jsou to dva týdny, co jsem přiletěla do Sevilly. Dva týdny, co začal můj druhý život. Stále se mi to zdá neuvěřitelné, jako bych se na sebe jenom dívala ze shora a pozorovala, co to vyvádím.
Ale tak pojďme na to. Zvládá se to lépe, než jsem si myslela. Samozřejmě, že jako každý, mám špatné a dobré chvíle. Ale všichni jsou tu ohromě milý a přátelský. Za těch patnáct dní jsem se seznámila asi s 50 lidmi a každý z nich mě obejmul a přidal pusu na tvář. A jejich radost z toho, že vás poznali, vám hned zvedne náladu.
No a španělština? Není to úplně jednoduché. Musím se neustále soustředit a můj mozek pracuje v jednom kuse. A proto když se najde člověk, který umí anglicky, přemáhám se, abych nevyužila situace. Podstatné ale je, že se moje španělština pomalinku zlepšuje každým dnem. Začínám lidem lépe a lépe rozumět. Mluvení se nezlepšuje sice tak rychle, ale rozdíl najdete.
Při příležitostech jako je tahle, je důležité, abyste co nejčastěji odpovídali „Ano“. Abyste šli vpřed novým věcem a poznávali to, z čeho máte strach. A hlavně se ničím netrápit. Neřešit, co si o vás lidé pomyslí. Protože to neděláte pro ostatní, ale pro sebe.
23. února
První měsíc mám téměř za sebou. Musím říct, že to utíká dost rychle. Ale zase na druhou stranu, jako bych přiletěla včera. A už od první chvíle překonávám sama sebe a plním si své sny každý den.
Jazyky se mi čas od času motají dohromady a někdy i odpovídám lidem v češtině. Pátky bývají obzvlášť zajímavé. Ve škole máme hodinu angličtiny i francouzštiny, no a když k tomu připočítám španělštinu a češtinu, asi chápete, jak pak rozhovory se mnou musí vypadat. Samozřejmě, že španělština se mi taky dostává pod kůži.
Tenhle týden jsem oslavila své osmnáctiny a mohla jsem tak poprvé v životě uspořádat párty s „letním“ počasím, jak jsem si vždycky přála. A byla skvělá. Hlavně díky lidem, kteří mi ukázali, že tu pro mě budou za každé situace a budou mě podporovat.
Možná to bude znít chabě, ale cítím, že jsem čím dál tím silnější a někam se posouvám. Nedělám si hlavu ze situací, které mě dříve stresovaly. Na příležitosti, které bych dříve odmítla, dnes odpovídám „Ano“. Samozřejmě, že jsou chvíle, kdy mám strach, jsem unavená a nejradši bych se schovala pod peřinu. Ale když taková chvíle přijde, postavím se jí a neutíkám před ní. Porazila jsem svého největšího nepřítele. Strach z neznáma!
21. června 2020
Dneska už se nechci vracet k mému odjezdu ze Španělska, k celé této situaci a ani k tomu, jak moc mě to mrzelo. Nechci to řešit. Jediné, o čem bych teď ráda mluvila a na co poukázala, je povaha Španělů.
Když se podíváte na Čechy a na Španělé, hned uvidíte rozdíl. Na tom samozřejmě není nic špatného. Každý jsme nějaký. Ale upřímně, kdybych si měla vybrat, jestli strávím den s cizími Čechy nebo cizími Španěly, rozhodně bych zvolila druhou možnost. Víte, ať už jsou Španělé jakýkoliv, ať už jsou výbušní nebo hluční, jedno rozhodně nejsou. Nejsou falešní. Každý je sám sebou a podporuje ostatní v tom, aby byli sami sebou. Když se vás zeptají, jak se máte, myslí to opravdu vážně a upřímně je vaše odpověď zajímá. Jen si přiznejte, že u nás to tak vždycky nefunguje. Samozřejmě se najdou výjimky. Ale ty jsou všude. Opravdu jsem potkávala jen lidi, kteří se mi snažili pomoct a kteří mi zpříjemňovali den pouze tím, že se na mě usmáli, zeptali se mě jak se mám a čekali na mou odpověď.
Když jsem potřebovala pomoct, vždy mi s úsměvem pomohli a bylo vidět, že jim to nedělá problém. Dokonce i poznáte, že je to dělá šťastnými, když můžou někomu zlepšit den. A ujišťuji vás, že to nebylo jen kvůli tomu, že nejsem místní. Taky to samozřejmě mělo menší vliv, ale hlavní důvod to rozhodně není.
To ale není jediná věc. Nepotkala jsem člověka, který by mě odsoudil podle prvního dojmu. Člověka, který by se s někým nebavil jen kvůli tomu, že pochází z chudé rodiny, nebo kvůli tomu, že má špatné známky, nebo naopak, že ve škole vyniká. Každý se baví s každým. Ano, také mají své partičky, ale vesměs se dokážou bavit všichni dohromady. Vždycky najdete někoho, kdo si s vámi bude chtít povídat. A hlavně někoho, koho budete opravdu zajímat, i když se vidíte poprvé v životě. Nikdo nebude falešně poslouchat. A každý se vám bude snažit zlepšit den.
A to je to, co na nich miluju, a to, za co je obdivuju. Španělé jsou pozitivní, ochotní a umí si užívat života. Je jedno, jestli je znáte nebo ne. I když jim všechno trvá dlouho, vždy vám pomůžou a rádi s vámi budou trávit čas. Nikdy nenechají člověka potopit.
A mluvím hlavně o maličkostech. Zkuste schválně říct, jak často vám zastaví auto na přechodu. Ve Španělsku vám zastaví každý. Opravdu každý. A to je přesně to, co mám na mysli. Všechno začíná u maličkostí, které jsou pro někoho zbytečné a ztrátou času.
A to je pro mě důležité, tyhle maličkosti.
BON VOYAGE 