19. září 2021
S dalším článkem jsem si dala trošku víc na čas. Léto bylo tak nabité, že se mi nechtělo marnit čas blogem a celkově sociálními sítěmi. Instagramu jsem se sice nějak věnovala, ale i tak mi aktivita na něm klesla o víc než polovinu. Což už trošku napovídá, že jsem si opravdu Španělsko užívala.
No a teď už jsem třetí týden doma a až teď jsem se odhodlala do toho pustit. Nebudu vám lhát, moc se mi do toho nechtělo, proto jsem to také odkládala. Ne že by mě nebavilo psát. To miluju, jinak bych s blogem vůbec nezačínala. Jenomže se mi nelíbila představa, že jsem svůj španělský život na nějakou dobu zase opustila a tuto kapitolu uzavírám.
Říkáte si, že z toho dělám zase něco velkého. Že se zamiluju do každé země, do každého zážitku. Jo, máte pravdu. Je to tak, každý příběh je pro mě moc důležitý. A já bych vám ráda teď ukázala, jak vypadá právě můj příběh z Águilas….
Posledně jsem zmiňovala, že jsem si našla novou rodinu, která žije v regionu Murcia, ve městě jménem Lorca. Léto však tráví ve svém bytě u moře, kde jsem s nimi byla i já celé léto. Toto městečko bylo naprosto kouzelné. Jako kdybych si ho já sama postavila z mých snů. Víte, vždycky jsem chtěla žít nějakou dobu u moře, chodit každý den na pláž a prostě užívat volna. A tohle bylo přesně ono. Byt byl vzdálený od moře asi 7 minut. Stejně tak promenáda s kavárnami, bary a restauracemi. Mini centrum města bylo trošku dál, ale všechno v dochozí vzdálenosti. A ještě k tomu jsem mohla chodit na procházky na nádherné skály a pozorovat vlny narážející do útesů. No nezní vám to jako pohádka?
Bylo neuvěřitelné, jak krásně mi to nakonec vyšlo. Připadala jsem si jako ve filmu. Přes týden jsem každé dopoledne trávila s dětmi hraním na pláži nebo doma. Měli jsme se skvěle. Musím říct, že hodně samozřejmě dělal věk obou dětí. Povídat si anglicky s devítiletou holčičkou a šestiletým klukem je daleko zábavnější v porovnání s mojí první zkušeností s aupair.
Ale rozhodně jsem ráda za to, co se mi v Malaze stalo. Díky tomu jsem se dostala sem a musím říct, že toto celé byla jedna velká náhoda, nebo možná osud? Abych to vysvětlila… Minule jsem již zmiňovala, že jakmile jsem odjela z Malagy, ozvala se mi tato rodina. V tu chvíli jsem byla v Seville, která je od Lorci vzdálená cca 4 hodiny autem. A autobusová nebo jiná doprava je poněkud složitější, jelikož celý region Murcia moc není propojený s okolními regiony. Jenomže zrovna když jsem řešila, jak se tam tedy dopravím, zjistila jsem, že můj budoucí host dad je zrovna na služební cestě v Seville, a že se vrací domů za čtyři dny. To prostě nevymyslíte, naprosto ideální pro mě. Nehledě na další náhodu, když mi jeho brácha řekl, že pár let zpátky studoval v Praze. Dobře, to není nic velkého, ale když se vám během jednoho týdne překope celý plán, připadá vám všechno jako zázrak.
Abych se ale posunula dál. Další věcí je, že na takových pobytech poznáte spoustu nových lidí, kteří pro vás začnou být opravdu důležití. A samozřejmě nemluvím jen o host rodině. V Águilas jsem poznala spoustu úžasných kamarádů. Většinou mezinárodních, vždycky je totiž jednodušší seznámit se s někým, kdo vůbec netuší, co dělá, stejně jako vy.
Po prvním týdnu, kdy mi odjela moje první kamarádka z Kalifornie, mi nálada trošku poklesla a začala jsem být i v lehké depresi, že nemám žádný kamarády. Ano, po jednom týdnu…ano, ano… Ale přísahám, ten čas tam utíkal podivně a mně to připadalo jako strašně dlouhá doba… No, takže přišel na řadu geniální nápad založit si profil na Tinderu s tím, že hledám pouze kamarády. Spousta lidí tomuhle požadavku sice moc nerozuměla, ale nicméně jsem našla svoji novou kamarádku z Itálie. Jeej. Ne opravdu, kamarádily jsme se celé léto, takže můj plán zabral. Mezitím jsem ale i tak poznala pár nových lidí nebo spíš takovou partu a s tou jsem trávila skoro každé odpoledne. Takže jestli někdo zažíváte nebo se obáváte něčeho podobného, nebojte se, ono se to vždycky nějak vyvrbí. Jen musíte být otevření všem příležitostem. Já ani sama nevím jak, ale najednou se tyhle lidi staly mými kamarády. No a jelikož jsem vám už říkala, že jsem si připadalo jako ve filmu. Tak tomu samozřejmě nechybí ani kousek romantického příběhu. To si ale už nechám pro sebe…
Toto léto bylo jedno z nejlepších a nejdůležitějších rozhodnutích v mém životě. A jelikož jsem si už jednou budovala „nový“ život, byla jsem připravená a užívala jsem si každou sekundu mé španělské fiesty. Lhala bych, kdybych řekla, že mi toto léto nezměnilo život…
BON VOYAGE 